Morfologie přídavných jmen, zájmen a číslovek

 

PŘÍDAVNÁ JMÉNA (ADJEKTIVA) 

Vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují či jinak vymezují jejich význam.

Skloňují se. 

Jde o plnovýznamový slovní druh. 

Ve větě plní nejčastěji roli přívlastku shodného, ale mohou být i doplňkem či jmennou částí přísudku. Určují se u nich mluvnické kategorie pádu, čísla a rodu a dále vzor.

 

Rozeznáváme tyto druhy adjektiv:

*  jakostní (kvalifikační)

    - vyjadřují jen vlastnosti, např. hluchý, malý, dobrý

*  vztahová (relační

    - vlastnost se vztahuje k jiné skutečnosti, např. železný (vyrobený ze železa), bratrův (patřící - bratrovi), dětský (týkající se dítěte)

 

Trojí stupeň vlastnosti vyjadřujeme STUPŇOVÁNÍM (komparací)

* 1. stupeň (pozitiv) vyjadřuje základní stupeň vlastnosti, např. sladký, nový

* 2. stupeň (komparativ) srovnává, vyjadřuje větší míru vlastnosti; tvoří se
příponou -ší, -ejší/-éjší, např. sladší, novější

* 3. stupeň (superlativ) vyjadřuje největší míru vlastnosti, tvoří se připojením
předpony nej- ke 2. stupni, např. nejsladší, nejnovější

Přídavná jména mají vlastní typ SKLOŇOVÁNÍ (deklinace)

* tzv. skloňování složené

    - ohýbají se všechny tzv. dlouhé (složené) tvary přídavných jmen (např. šťastný)

* tzv. skloňování jmenné

    - tvary příd. jm. (např. šťasten), která se skloňují jako podstatná jména

    - ze současné češtiny ustupují 

* přivlastňovací přídavná jména mají skloňování smíšené podle obou typů (jmenného i složeného)

* pád, číslo i rod přídavného jména se shoduje s pádem, číslem a rodem určujícího podstatného jména

* při skloňování rozlišujeme přídavná jména 

tvrdá  

měkká

-podle zakončení kmene na tvrdou, příp. obojetnou, nebo měkkou souhlásku

přivlastňovací

Jednotlivým typům přiřazujeme tyto vzory:  

Přídavná jména

vzor

koncovky 2.p.

typ přídavných jmen

mlad-ý, -á, -é

-ého, - é, -ého

tvrdá

jarn-í, -í, -í

-ího, -í, -ího

měkká

otcův-0, -a, -o

-a, -y, -a

přivlastňovací, mužská

matčin-0, -a, -o

-a, -y, -a

přivlastňovací, ženská

Některé zvláštnosti skloňování přídavných jmen:

*  ve spojení s duálovými tvary podst. jm. je u přídavných jmen shodná koncovka

    - na­př. stříhal dlouhýma ušima

*  2. stupeň zpravidla srovnává pomocí spojky než, méně jak

    - např. mladší než ty; chytřejší jak ty

*  nepravidelně se stupňují:

·         dobrý - lepší - nejlepší

·         špatný - horší - nejhorší

·         malý - menší - nejmenší 

·         velký - větší - největší

·         dlouhý - delší - nejdelší

*  složené tvary vznikly už v praslovanském období spojením jména a zájmena

*  přičemž každá část se sklo­ňovala zvlášť 

    - dobr+j, dobr-a+j-a, dobr-a+j-ego, dobr-u+j-emu atd.

*   v 10. st. došlo ke stažení tvarů do dnešní podoby

*           příd. jm. rád a jeho složeniny (nerad, milerád) mají pouze krátký tvar

*  některá přídavná jména jsounesklonná

     - lila šaty - šaty v barvělila = tzn. cizí př. jm.

     - bezva kluk - bezvadnýkluk = tzn. nespisovná př. jm.

 

ZÁJMENA (PRONOMINA)    

Zastupují     podstatná a přídavná jménanebo na ně odkazují.

Skloňují se  .

         Jde oplnovýznamový        slovní druh.

         Vevětě mohou plnit větné rolejmen       , kterázastupují.

         Uzájmen se určují mluvnické kategoriepádu   ,čísla  arodu .

 

Z významového hlediska tvoří zájmena několik skupin:

     *osobní ukazují k účastníkům komunikace 

    - já = mluvčí, ty » adresát apod.
    - já, ty, on (ona, ono), my, vy, oni (ony, ona), zvratné se

*  přivlastňovací vyjadřují přivlastňování různým mluvnickým osobám
    - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj (pro přivlastňování osobě v podmětu)

*  ukazovací ukazují k situaci nebo odkazují k něčemu v kontextu
    - ten (ta, to), tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

*  tázací se táží po osobě, věci, vlastnosti v otázkách doplňovacích
    - kdo, co, který, jaký, čí

*  vztažná vyjadřují vztah k osobě či věci a uvozují vedlejší vztažné věty
    - kdo, co, který, jaký, čí, jenž

*  neurčitá vyjadřují neurčitost různé povahy (libovolnost, všeobecná platnost)
    - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, lecjaký, lecčí ledakdo, ledaco, ...

*  záporná popírají existenci nebo výskyt osob, věcí, jevů
    - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

 

Podle toho, zda zájmena vyjadřují kategorii rodu, je dělíme na:

*           bezrodá - nevyjadřujímluvnickou kategorii rodu (já, ty, my, vy, se)

*           rodová - obvykle majízvláštní soubory tvarů pro rod mužský, ženský a střední

 

Zájmena lze rozdělit podle trojího typu skloňování:

*           zájmena bezrodá majízvláštnískloňování

*           rodová zájmena, která majískloňovánízájmennépodle:

     tvrdého vzoruten- onen, kdo

     měkkého vzorunáš- váš, on, jenž, co

*           rodová zájmena, která majískloňováníadjektivnípodlevzorů příd. jmen:

     mladý- jaký, který, takový, žádný

     jarní- čí, její, jejíž, můj, tvůj, svůj,týž

*           nesklonnázůstávají zájmena jeho ajejich

 

Některé zvláštnosti skloňování zájmen:

*  zvratné zájmenosenemátvar 1. pádu,nevyjadřuječíslo ani jmennýrod

*  variantní (delší a kratší)tvary, např. mně/mi, sobě/si, jeho/ho,mají odlišnépouži­tí

*  kratší tvary se chovajíjakopříklonky   (jsou tedy nepřízvučné) anemohou proto stát na místech s přízvukem nebo důrazem

*  nazačátku   věty, popauze        a přidůrazu  jsou vždy tvary delší:Toběse to nelíbí? x Něcotiřeknu.

 

ČÍSLOVKY (NUMERALIA) 

Jsou slova významu číselného. 

Vyjadřují počet, pořadí atd. 

Skloňují se

Jde o plnovýznamový slovní druh. 

Ve větě nejčastěji plní větnou roli přívlastku shodného

U číslovek určujeme gramatickou kategorii pádu.

 

Základní dělení číslovek 

* vychází z toho, zda označují:

* počet přesně - číslovky určité, např. dva, dvakrát, dvojnásobný

* nebo jen obecně - číslovky neurčité, např. několik, několikrát, několikanásobný

V rámci obou skupin se pak rozlišují tyto druhy číslovek:

*  základní označuji počet, pojmenovávají čísla kolik? 

    - např. tři, polovina, jedenáct, dvacet, sto, několik, milion

*  řadové označují pořadí kolikátý? který? 

    - např. osmý, sedmdesátý sedmý, poněkolikáté

*  druhové označují počet druhů kolikerý? 

    - např. troje, paterý, vícero, šestero

*  násobné označují počet opakování děje, násobenost kolikanásobný? kolikrát? 

    - např. mnohokrát, trojnásobný, pětkrát

*  některé číslovky, zejména násobné typu dvakrát, jsou nesklonné

 

Sklonné číslovky skloňujeme podle vzorů deklinace:

*  jmenné (jako podst. jm.), např. polovina (vz. žena), tři, čtyři (vz. kost/píseň), desatero (vz. město), tisíc (vz. stroj), milion (vz. hrad)

*  složené (jako příd. jm.), např. první, tisící (vz. jarní), druhý, trojitý (vz. mladý)

*  zájmenné (jeden podle vzoru ten)

Některé zvláštnosti skloňování číslovek:   

*  některé číslovky určité mohou mít význam neurčitých, např. tisíceré díky, mám sto chuti

*           význam neurčité číslovky mohou převzít i některá substantiva (např. moře lásky, fůra času)

*           číslovky 5-99 mají jen dva tvary pro všechny pády:

* základní pro 1. a 5. p.

* a tvar s koncovkou -i pro všechny ostatní (např. osm, osmi)