Morfologie podstatných jmen

 

Morfologie (tvoření slov)

Zabývá se tvořením tvarů slov.

Pojednává o slovních druzích, jejich třídění, o morfologických kategoriích – o tvarech slov a jejich významech.

 

Členění slovního tvaru

Slovo lze dělit na nejměnší části – tzv. morfémy.

Např. pa-děl-a-tel = předpona-kořen-kmenotvorná přípona-přípona.

Pro tvarosloví je důležité dělení na dvě části:

*  tvaroslovný základ

*  koncovka (neboli přípona)

*  koncovka může být nulová (Æ)

*  např.: učitel-(Æ), učitel-i; lez-eš, lez-(Æ)

 

Třídění slov

Slova české slovní zásoby lze třídit do skupin ze tří hledisek:

*  morfologické (tvaroslovné)

*  rozdeňuje slova podle toho, zda jsou:

*  oheb­ná (1,2,3,4,5)

Ö     Ö     zda se skloňují - 1,2,3,4 (skloňování jmenné, zájmenné, složené)

Ö     Ö     nebo časují - 5

*  neohebná (6,7,8,9,10)

*  sémantické (obsahové)

*  hodnotí význam slov - co pojmenovávají (např. podst. jm. pojmenovávají osoby, jevy, vlastnosti, předměty, …)

*  existují tak slova:

*  plnovýznamová – 1,2,3,4,5,6

*  neplnovýznamová – 7,8,9,10

Ö     Ö     slova bez lexi­kálního významu

*  syntaktické (skladebné)

*  sleduje využití slova ve větě

*  kterým větným členem bývá

*  jakou funkci ve větě plní (např. spojky nejsou větnými členy, ale vyjadřují větné vztahy mezi větnými členy a větami)

 

Mluvnické kategorie (významy)

Ohebné slovní druhy vyjadřují svými tvary tzv. mluvnické (grama­tické) kategorie, významy.

*  gramatické kategorie jmenné vyjadřují jména

Ø      Ø      podstatná a pří­davná jména, zájmena a ohebné číslovky

Ø      Ø      jsou to pád, číslo a rod, životnost

*  gramatické kategorie slovesné vyjadřují svými tvary slovesa

*  jsou to osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod a vid

 

PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVA)

Označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, stavů a dějů.

*  skloňují se

*  plnovýznamový slovní druh

*  ve větě plní nejčastěji roli podmětu nebo předmětu

*  určujeme u nich mluvnické kategorie

*  pádu, čísla a rodu a vzoru

Rozeznáváme tyto druhy substantiv:

*  konkrétní

*  abstraktní

x    x    názvy vlastností, dějů, stavů (např. mlčenlivost, mytí, láska)

*  obecná

x    x    pojmenovávají jakoukoli osobu, zvíře, věc jako druh (např. voják, pes,
telefon)

*  vlastní

x    x    označují jedinečnou skutečnost (např. Halas, Psohlavci, Titanic, Peru)

 

Pád

Pád je prostředek, kterým se vyjadřuje tvarová změna slova.

Pomocí pádu se jmé­no zapojuje do věty,

Čeština má 7 pádů, na které se ptáme pádovými otázkami.

Všechny pády mohou být:

*  bez-předložkové (prosté)

*  nebo předložkové

*  lokálu je povinně předložkový

*  nominativ a vokativ bývají prosté

Ö     Ö     pád (nominativ) kdo, co?

Ö     Ö     pád (genitiv) koho, čeho?

Ö     Ö     pád (dativ) komu, čemu?

Ö     Ö     pád (akuzativ) koho, co?

Ö     Ö     pád (vokativ) oslovení

Ö     Ö     pád (lokál)(o) kom, čem?

Ö     Ö     pád (instrumentál) kým, čím?

 

Syntaktické funkce pádů

Ø      Ø      1. pád je pádem podmětu (např. žák píše)

Ø      Ø      4. pád je pádem předmětu (např. vidím žáka)

Ø      Ø      2. pád bývá pádem neshodného

o       o       přívlastku (např. hřbet knihy)

o       o       předmětu (např. dotkl se souseda)

Ø      Ø      3. pád bývá pádem předmětovým (např. podobat se bratrovi)

Ø      Ø      6. a 7. pád jsou převážně pády příslovečné (např. šel po ulici, jel tramvají)

Ø      Ø      5. pád nemá platnost větného členu (např. Pane, kde je náměstí?)

Věcné významy pádů:

Ø      Ø      1. pád vyjadřuje původce děje (např. pes štěká)

Ø      Ø      4. pád vyjadřuje cíl děje (např. pokárala dceru)

Ø      Ø      6. a 7. pád vyjadřuje různé okolnosti děje (např. mával praporkem, iel na kole)

Ø      Ø      3. pád bývá pádem přivlastňování (např. patří to sestře)

Ø      Ø      2. pád vyjadřuje nejvíce různých významů

o       o       přivlastňování (např. auto mého přítele)

o       o       původce děje (např. výklad učitele)

o       o       cíl děje (např. zapálení ohně)

o       o       částečnost (např. hrnek mléka)

o       o       vlastnost (např. muž vysoké postavy)

 

Číslo

Číslo vyjadřuje jednosti a mnohost.

*  jednotné číslo (sin­gulár) označuje jednu skutečnost

*  množné číslo (plurál) více skutečností

*  existovalo i dvojné číslo (duál pro označení dvou skutečností)

*  zanikl v 16. st, ale dodnes se zachovaly některé jeho tvary ve skloňování číslo­vek dva, oba a názvů párových částí těla - oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena, prsa

*  některá podstatná jména, nemají totožné mluvnické číslo

*  není se skutečným počtem:

v     v     hromadná podst. jm. singularia tantum

Ø      Ø      mají mluvnicky tvar jednotného čísla, ale významově označují více skutečností téhož druhu

Ö  Ö  např. listí, prádlo, ptactvo, mládež

v     v     pomnožná podst. jm. pluralia tantum

Ø      Ø      mají mluvnicky tvar množného čísla, ale významově označují pouze jednu skutečnost

Ö  Ö  např. kamna, ústa, kalhoty, Tatry, zarděnky, špagety. Vánoce

v     v     látková podst. jm.

Ø      Ø      mají mluvnicky tvar jednotného čísla, ale významově označují látku bez ohledu na její množství

Ö  Ö  např. voda, krev, žito, sníh, cukr, dřevo

 

Jmenný rod

Čeština má tři gramatické rody:

*  rod mužský (maskulinum)

*  ženský (femininum)

*  střední (neutrum)

Důležité jsou z hlediska rodu názvy osob a zvířat, neboť odpovídá jejich mluvnický rod rodu přirozenému.

Některá podst. jm. kolísají mezi rody, např.:

x    x    rukojmí může být muž. i stř. rodu

x    x    esej může být muž. i žen. rodu

x    x    ralley může být žen. i stř. rodu

S mužským rodem souvisí kategorie životnosti.

*  rozdíl mezi životnými a ne­životnými podst. jmény je ten, že:

Ö  Ö  u jmen mužského rodu neživotného se shodují 1. a 4. p. j. č.

Ö  Ö  u jmen rodu životného jsou rozdílné (shodují se naopak 2. a 4. p. j. č.)

Některá podst. jm. muž. rodu mohou kolísat mezi životností a neživotností.

Ø      Ø      např. ledoborci i ledoborce, sledi i sledě, činitelé i činitele

Podst. jm. jsou přiřazována ke vzorům; ke vzoru je podst. jm. přiřazeno

Ø      Ø      podle mluvnického rodu (u rodu mužského ještě životnosti)

Ø      Ø      podle zakončení kmene na sou­hlásku (tvrdou nebo měkkou) či samohlásku a koncovky v 1. a 2. p. j. č.

Ø      Ø      jména vespolná označují jediným rodem jedince muž. i žen. pohlaví

Ö  Ö  patří sem expresivní pojmenování jako lenoch, potvora, trdlo

Ø      Ø      některé názvy osob nemají protějšek v rodu, tzn. jsou buď:

Ö  Ö  jen ženské – letuška

Ö  Ö  nebo jen mužské – boxer

Ø      Ø      biologická živost a mluvnic­ká životnost se nemusí krýt, např.:

Ö  Ö  sněhuláci (mluvnicky živ.) roztáli, národy (mluv­nicky neživ.) povstaly