Psaní a výslovnost slov přejatých

 

A. Slova obecná

Ø                 pravopisu přejatých slov obecných rozhoduje především míra jejich zdomácnění a rozšíření v češtině.

Ø                 Slova řídká a úzce odborná se píšou pravopisem původním, tj. tak jako v jazyce, z kterého byla přejata; slova zdomácnělá se zpravidla píšou podle zásad českého pravopisu.

Ø                 Mezi ni­mi jsou četné přechody podle stupně zdomácnění slova.

Ø                 Vedle toho se uplatňují činitele stylové, zvyklostní atd.

Ø                 Proto je také možno v textech určených širší veřejnosti psát i slova úzce odborná způsobem počeště­ným a naopak při odborném, vědeckém užití a vůbec ve „vyšším stylu" lze u slov jinak pravopisně počeštěných ponechat podobu původní.

 

I. Slova psaná pravopisem původním

1.

Ø                 Slova omezená na úzký okruh uživatelů, slova úzce odborná nebo knižní, slova mající povahu mezinárodních značek (např. v chemii), slova, která označují skutečnosti týkající se pouze cizích zemí, a slo­va, která si podržují vztah k zemím svého původu, se píšou pravopi­sem původním, popř. mezinárodně vžitým.

o       Např. abbé, enjambement, lemma, rendez-vous, scirocco, vaudeville, brutto, netto, watt, jou­le, wolfram, ytterbium.

2.

Ø                 Původním pravopisem se také píšou některá slova (většinou anglic­ká a francouzská), která jsou sice částečně zdomácnělá, avšak u nichž se výslovnost od psané podoby podstatně liší.

o       Např. bulletin, causerie, interview, outsider, résumé (i resumé), revue.

Pozn. Protože zdomácňování slov probíhá postupně, píšou se některá slova dvojím způsobem: rallye i rely, runway i ranvej, trust i trast aj.

3.

Ø                 Důsledně pravopisem původním se píšou citátové výrazy z jazyků užívajících latinky. Např. ad hoc, curriculum vitae, status quo, de iure, via facti; pour féliciter; anno dazumal; výrazy hudební, např. adagio, allegro, arpeggio, crescendo, pianissimo atd.

 

II.   Slova pravopisně počeštěná

Slova zdomácnělá, tedy obecně v jazyce rozšířená, a běžné výrazy od­borné se píšou podle zásad českého pravopisu; způsob psaní zpravidla odpovídá jejich české spisovné výslovnosti (s některými odchylkami, viz dále).

1.

Ø                 Odstraňuje se psaní skupin ae, ai, oe, pokud se vyslovují jako [e], [é], a některých dalších skupin samohlásek.

o       Např. aféra, etiologie, gynekologie, prémie, sféra, pré-/pre- (prézens, prehistorický, . .. ), paleo- (paleologie, . . . ), herna- (hernatit, .. . ), peda- (pedagog,  . . .), eko- (ekologie, ekonomie), rentgen. Psaní samohláskových skupin zůstává však tam, kde se jejich samo­hlásky vyslovují (kánoe, aeroplán, aerobní

2.

Ø                 Písmeno c vyslovované jako [k] se píše jako k (ať jde o slova přejatá z latiny, nebo z jiných jazyků); qu jako kv, gu jako gv; w jako v; i/y vyslovované jako [j] se píše jako j; rh se zjednodušuje v r; ck vyslovo­vané jako [k] se zjednodušuje v k.

o       Např. abstraktum, kakao, kaňon, streptokok; kvóta, kvinta; lingvista, sangvinik; tramvaj, bonsaj, bojkot, jachta, konvoj, loajální, rajón; rododendron; hokej, šok.

3.

Ø                 Skupina th v slovech řeckého původu nebo utvořených z řeckého zá­kladu se píše jako t.

o       Např. antologie, ateizmus, antropolog, autochtonní, estetika, éter, eti­ka, étos, etnografie, etan, metyl, metoda, mýtus, mytologie, patos, teo­logie, teorie, terapie, téma, teze, -lit (monolit,  . . .), -teka (kartotéka, .. . ), -téza (syntéza,  ... ).

o       Psaní th se zachovává ve slovech úzce odborných a jejich odvozeni­nách {dithyramb, paramythie). V úzce odborných textech lze užít po­doby s th i u termínů běžných {ethan, methyl, methylalkohol).

4.

Ø                 Zjednodušují se písmena zdvojená {ss, ll, nn, mm, dd apod.).

o       Např. adresa, agrese, expres, glosa, komise, mise, stres; alergie, bula, buldozer, ilegální, pulovr; inovace, tenis; dilema; mezanin; pudink; ira­cionální; fotbal, basketbal

5.

Psaní í a z

a) Ve slovech zdomácnělých se původní s vyslovované v češtině jako [z] píše z.

Ø                 Např. analýza, azyl, báze, bazilika, buržoazie, dezerce, dezert, dimen­ze, emulze, epizoda, exploze, expozice, filozofie, fúze, gnozeologie, gym­názium, iluze, intenzita, invaze, izobara, izolace, kazeta, koroze, lyzol, nervóza, oáza, organizace, organizovat, pauza, penze, plazma, poezie, prezident, prézens, prezentace, provize, próza, revize, rezignace, rezi­stence, rezoluce, rezonátor, rezultát, senzace, torzo, tranzistor, trezor, univerzita, uzuální, verzálka apod.

b) Podle výslovnosti v nepřímých pádech se píše z v slovech jako:

Ø                 dispenz, exkurz, impulz, komparz, konkurz, kurz, pulz, rekurz, reverz aj. a ve slovech od nich odvozených, např. dispenzární, impulzivní, komparzista, konkurzní, kurzovné, pulzovat, reverzibilní aj.

c) V některých slovech se píše s i z ve shodě s dvojí spisovnou výslov­ností,

Ø                 např. buzola i busola, dezén i desén, diskuze i diskuse, disertace i disertace, kazematy i kasematy, plizé i plisé, renezance i renesance, rezort i resort, režizér i režisér aj.

d) Vyslovované [z] se píše jako z i s

Ø                 v příponě [-izmus] a v ostatních slo­vech zakončených na [-zmus]: romantizmus i romantismus, pluralizmus i pluralismus, mechanizmus i mechanismus, spazmus i spasmus, tenezmus i tenesmus aj.

e) Po předponě lat. původu kon- v slovech zdomácnělých, v nichž se počáteční kon- v češtině jako předpona nepociťuje, se píše z.

Ø                 Např. konzerva, konzervativní, konzervatoř, konziliární, konzistence, konzi­stoř, konzul, konzulát, konzultace, konzum, konzument, konzumpce.

Ø                 Ji­nak se píše s (ve shodě se spisovnou výslovností), např. ve slovech konsekuce, konsekvence, konsenzus, konsonant a ve slovech od nich odvozených, např. konsekrovat, konsekventní, konsonantický aj.

f) Při psaní slov s původními předponami des- a de- a v slovech od nich odvozených se řídíme spisovnou výslovností.

Ø                 Např. dezaktivace, deziderát, deziluze, dezinfekce, dezoHentace; ale desant, paradesantní, designovat, designovaný, desublimace aj.

g) Jen s se píše v slovech s původní latinskou předponou dis-.

Ø                 Např. disharmonie, disident, disimilace, disociovat, disoluce, disonance, diskrepance aj.

h) Pouze s se píše v slovech pravopisně nepočeštěných, jako cirrhosis, laser.

6.

Označování délky samohlásek

Délka samohlásky se označuje zpravidla tam, kde se ve spisovné vý­slovnosti vyslovuje dlouhá samohláska bez většího kolísání.

a) Délka se označuje

aa) v základech slov:

např. akvárium, anémie, anténa, árie, islám, konkrétní, kostým, malárie, móda, oáza, panoráma, plénum, pól, rádio, tón, fúze, túra, kúra, série, sérum, schéma, téma;

ab) v zakončení slov:

-é: filé, resumé {i résumé), pare, .. . ; -ém: emblém, ekzém, parfém, problém, . . . ; -én: bazén, refrén, suterén, terén, marokén, .. . (avšak v názvech chemických prvků a sloučenin aj. srov. § 50); -ér: guver­nér, instalatér, startér, . . . ; ale bojler, boxer, dribler, kontejner, mana­žer, revolver aj.; -éza:protéza, polonéza, syntéza, . .. ; -iáda: olympiá­da, triáda, . . . ; -ián: grobián, vegetarián, . .. ; -iér: ateliér, interiér, hoteliér, konferenciér, .. . ; -iéra: bonboniéra, kariéra, voliéra, .. . ; -ín: etamín, krepdešín, hermelín, akvamarín, olivín, rubín, karmín, margarín, albín, delfín, cherubín, rabín, ... (avšak v názvech che­mických sloučenin aj. je -in, srov. § 50); -ína: angína, disciplína, dok­trína, drezína, limuzína, pelerína, vakcína, vazelína, vitrína, ... ; -má: angažmá, apartmá, aranžmá, .. . ; -oár: budoár, repertoár, rezervoár, ... ; -óza: celulóza, nervóza, tuberkulóza, ... a též -ózní: nervózní, tuberkulózni, kuriózní, . . . ; -ózový: celulózový, . . . ; -ýn: blondýn, harlekýn, manekýn, dyftýn, trikotýn, terpentýn, . .. ; -ýza: dialýza, analýza, ...

U přídavných jmen odvozených od slov, v jejichž základě je samo­hláska dlouhá, se někdy tato samohláska krátí, jindy zůstává dlou­há. Dlouhá samohláska zůstává zachována, a proto se také označuje u přídavných jmen s příponou -ový: kostýmový, materiálový, ekzémo­vý, sériový, prémiový, ... a -ský: diktátorský, instalatérský, partyzán­ský,  ... ; u přídavných jmen s příponami -ní a - zůstává délka

v základu rovněž obvykle zachována (instruktážní, efemérní, módní, monotónní, ...). U přídavných jmen odvozených jinými příponami se dlouhá samohláska základového slova většinou krátí, např. -drní: plenární, polární, . . . ; -ický: efemerický, schematický (avšak sférický, múzický),

b) Délka se neoznačuje

ba) v zakončení odborných názvů chemických prvků, sloučenin, názvů biologických a lékařských na -en; acetylen, benzen, karoten, molyb­den, naftalen, selen, toluen, . . .; -gen: analgen, fosgen, ... a na -in: albumin, amin, anilin, globulin, glycerin, morfin, papaverin, penicilin, pepsin, stearin, streptomycin, vitamin apod.;

bb) v zakončení slov na -iv: aktiv, fixativ, motiv, archiv, masiv, ... ; -iva: definitiva, lokomotiva, defenziva, ofenzíva,  ... ; -ivum: aktivum, sub­stantivum, pasivum,  ... ; -ivní: aktivní, kolektivní, lascivní, ofenzivní, pasivní,  . . . ; -ida: bronchitida, faryngitida,

bc) v zakončení slov na -emie: blasfemie, epidemie, leukemie, . . . ; -erie: baterie, drogerie, galerie, hysterie, scenerie, . .. ; -erium: magisterium, presbyterium,  .. . ; -orium: ambulatorium, auditorium, krematorium, moratorium, oratorium, teritorium,

bd) v zakončení slov na -on: aceton, balon, balkon, citron, etalon, fejeton, hormon, karton, mahagon, medailon, ozon, peron, rajón, silon, šam­pon, špion, talon, tampon, telefon, vagón, milion, bilion,  ... ; -onek: balónek, balkónek, fejetonek, telefónek, ... ; -onový: balkónový, citró­nový, mahagonový, vagónový,   ... ; -ona: fazóna, flegmona, sezóna, ... ; -onka: lektronka, fazonka, peronka, vagónka, v zakončení slov na -ura: bravura, brožura, inventura, korektura, kul­tura, literatura, struktura,   . .. ; -urka: brožurka, miniaturka, -umí: kulturní, strukturní, . . . ; -urový: armaturový, fakturový, partitu­rový,

be) v zakončení slov na -una, např. laguna, tribuna.

c) Dlouhá nebo krátká samohláska se píše v názvech chemických prvků:

bor i bór, brom i bróm, fluor i fluór, chlor i chlór, chrom i chróm, jod i jód a. v odvozeninách na -ový: borový i bórový, bromový i brómový, fluorový i fluórový, chlorový i chlórový, chromový i chrómo­vý, jodový i jódový.

Je-li jich užito v textu odborném, zpravidla se délka nepíše.

7.

Provádějí se i jiné úpravy podle zásad českého pravopisu. Podle čes­ké výslovnosti se tedy píše např. atašé, biftek, bujón, dispečer, don­chuán, džem, gauč, gól, gurmán, kečup, klaun, kovboj, lynčovat, ofsajd, refýž, rezervoár, smeč, šofér, víkend, žánr aj.

 

Při počeštěném psaní se však podle původního pravopisu zpravidla za­chovává

1. psaní i, y:

např. hydrant — hiát, brachylogie — chirurg, gymnázium — gigant, kyanid — kino, dynastie — distribuce, tyfus — titul, krystal — kritika, cyklus — cirkus, symbol — situace, analyzovat — aklimatizovat, poly­technika — poliklinika;

s i se píšou slabiky di, ti, ni, i když se vyslovují [dy, ty, ny, popř. , , ], např. diktát [dy-], politika [-ty-], nitrid [ny-], komunikace [-ny-]; recidiva [-dy- i --], lokomotiva [-ty- i --], femininum [-ny- i --];

Pozn. V slovech zcela zdomácnělých se však píše po h, ch, k, d, t, n, r písmeno y bez zřetele k původu slova, např. rytíř, trylek, tygr, kytara; krokodýl, bernardýn, terpentýn, trenýrky, kantýna, inženýr, pionýr.

2. psaní písmena x (většinou v slovech původu řeckého a latinského):
např. luxus, maximální, index, praxe, reflex, text, exkomunikace, ex­pres; existence, exaktní, exhumace;

3. psaní skupin souhlásek, bez zřetele k tomu, zda ve výslovnosti do­chází k znělostní spodobě; bývá to zejména u slov složených nebo odvozených s předponou:

např. fotbal, ab- (absence, absorpce, . ..), ad- (adsorpce, . .. ), ek-(ekzém,  ... ), sub- (subtilní, subskribovat,  . .. ).

 

B. Vlastní jména

I. Jména osobní

1. Jména pocházející z jazyka, který užívá latinské abecedy, se větši­nou píšou pravopisem původním. Např.: Ludwig van Beethoven, Al­bert Schweitzer, Daniel Defoe, Thomas Jefferson, Georges Bizet, Paul Gauguin, Carl von Linné, Gyula Andrássy, Ivo Andrič, Publius Ovidius Naso, Marcus Antonius, Ivanhoe, Othello, Manon Lescaut. U jmen některých známých historických osobností se užívá rodné jméno, popř. celé osobní jméno, ve vžité počeštěné podobě. Např.: Tomáš Aha Edison, Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník. Většinou v počeštěné (popř. přeložené) podobě se užívá jmen cizích panovníků, feudálů, papežů, světců atp. Např.: Ludvík XIV., Richard Lví srdce, Vilém Oranžský, Tomáš Akvinský.

2. Jména osob pocházející z jazyka, který užívá jiného písma než latin­ky, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel. Např. Alexandr Sergejevič Puškin, Mahátma Gándhí, Nizámí.

II.   Jména zeměpisná

1. Zeměpisná jména pocházející z jazyka, který užívá latinské abecedy,
se píšou většinou pravopisem původním. Např.  Barcelona, Bor­deaux, Cádiz, Edinburgh, Glasgow, Haag, Chicago, Le Havre, Monte Carlo, Provence.

2. Zeměpisná jména pocházející z jazyka, který užívá jiného písma než latinky, se přepisují podle zavedených transliteračních nebo transkripčních pravidel.

Např. Astrachaň, Charkov, Írán, Pákistán, Peking, Soul. Pozn. U četných jmen orientálních apod., která k nám dříve přicházela prostřednic­tvím angličtiny, francouzštiny apod., se nyní užívá zpravidla podoby odpovídající vý­slovnosti (Dillí, Kalkata).

3. U jistého počtu zeměpisných jmen se užívá vžitá podoba počeštěná (s důsledným označováním délky samohlásek a měkkosti souhlá­sek).

Např. Alžír, Bělehrad, Berlín, Hamburk, Helsinky, Londýn, Norim­berk, Paříž, Vídeň, Záhřeb, Ženeva; Nil, Temže; Apeniny, Pyreneje; Austrálie, Belgie, Španělsko.

 

Tato Pravidla českého pravopisu (dále jen Pravidla 1993) zavádějí u některých slov přejatých z cizích jazyků podoby odlišné od těch, které obsahovala Pravidla z roku 1958 a jejich reedice. To se týká jak úvodu (nazvaného Pravopisná pravidla), tak pravopisného slovníku. Vzájemný vztah těchto pravopisných podob vyžaduje vysvětlení; je třeba výslovně upozornit na to, že psaní s a dlouhých samohlásek v případech, kdy Pravidla 1993 uvádějí jen z a samohlásky krátké, je také správné. Tím se prakticky rozšiřuje počet kodifikovaných dublet o podoby uváděné předchozími Pravidly. Mezi dubletami jsou však v některých případech rozdíly stylové.

Uvedené upozornění se týká následujících jevů:

 

1. Ve slovech zdomácnělých, kde původní s se vždy čte jako z (srov. úvod k Pravidlům 1993, paragraf 48, odst. a), jsou také správné podoby se s, přičemž se podoby se z považují za základní (stylově neutrální).

To se týká např. dublet jako analýza - analysa, azyl - asyl, bazi­lika - basilika, dimenze - dimense, epizoda - episoda, exkurze - exkurse, exploze - explose, expozice - exposice, fantazie -fantasie, filozofie - filo­sofie, fyzika - fysika, geneze - genese, gymnázium - gymnasium, iluze - iluse, intenzita - intensita, invaze - invase, izobara - isobara, izolace

isolace, muzeum - museum, oáza - oasa, organizace - organisace, pauza - pausa, penze - pense, plazma - plasma, poezie - poesie, pre­zentace - presentace, prezident - president, próza - prosa, revize - revise, rezoluce - resoluce, riziko - risiko, televize - televise, trezor - tresor,
tuberkulóza - tuberkulosa, univerzita - universita, úzus - usus; konzerva - konserva, konzervativní - konservativní, konzervatoř - konservatoř, konzul - konsul, konzulát - konsulát, konzultace - konsultace, konzu­mace - konsumace; deziluze - desiluse, dezinfekce - desinfekce.

 

2. Ve slovech zakončených v 1. pádě na skupinu vyslovovanou [-ns, -rs, -ls], v ostatních pádech a ve slovech odvozených vyslovovanou [-nz-, -rz-, -lz-] (tamtéž, odst. b), je správné také psaní s, a to bez stylového rozlišení. Jako dublety se tedy hodnotí např. podoby diskurz - diskurs, dispenz - dispens, exkurz - exkurs, impulz - impuls (impulzní - im­pulsní, . . .), konkurz - konkurs, kurz - kurs (kurzista - kursista, kurzovné - kursovné, kurzovní - kursovní), pulz - puls (pulzace - pulsace, pulzační - pulsacní, pulzní - pulsní, pulzovat - pulsovat), rekurz

- rekurs, reverz - revers

 

3. Ve slovech s příponou vyslovovanou jako [-izmus] a ve slovech zakončených na [-zmus] a [-zrna] se píše s i z (tamtéž, odst. d), přičemž za základní se považují podoby se s, např. impresionismus - impresionizmus, mechanismus - mechanizmus, organismus - organizmus, raciona­lismus - racionalizmus, realismus - realizmus, symbolismus - symbolizmus; spasmus - spazmus, charisma - charizma.

 

4. Ve slovech, kde se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a Pravidla 93 uvádějí psaní dublet (tamtéž, odst. c), se za slohově neu­trální považují podoby se s; jako dublety se tedy hodnotí dvojice slov jako diskuse - diskuze, disertace - dizertace, renesance - renezance,
resort - rezort, režisér - režizér.

 

5. Ve slovech, kde Pravidla 1993 uvádějí jen psaní se samohláskou krátkou a předchozí Pravidla jen se samohláskou dlouhou (paragraf 50, odst. b), je psaní se samohláskou dlouhou rovněž správné. Jsou to slova se zakončením na -en, např. acetylen - acetylén, se zakončením na -in, např. benzin - benzín, glycerin - glycerín, penicilin - penicilín, se za­končením na -iv, např. archiv - archív, masiv - masív, se zakončením na -iva, např. defenziva - defenzíva - defensiva, ofenzíva - ofenzíva - ofensiva, se zakončením na -ivum, např. pasivum - pasívum, reflexivum - reflexívum,   se   zakončením   na   -ivní,   např.   archivní - archívní, masivní - masivní, pasivní - pasivní, se zakončením na -emie, např. blasfemie - blasfémie, leukemie - leukémie, se zakončením na -erie, např. bakterie - baktérie, baterie - baterie, bižuterie - bižutérie, drogerie drogérie, galerie - galérie, se zakončením na -on, např. balkon - bal­kón, balon - balón, bonbon - bonbón, citron - citrón,  milion - milión, salon - salón, stadion - stadión, špion - špión, vagón - vagón, se za­končením na -onek, např. balónek - balónek, citronek - citrónek, salonek - salónek, se zakončením na -ona, např. fazóna - fazóna, sezóna - sezóna, se zakončením na -onka, např. fazonka - fazónka, se zakonče­ním na -ped, např. ortoped - ortopéd.

Pozn.: Tam, kde je v jednom slově spojeno více dubletních možností, je třeba dbát na to, aby se jejich slohový příznak shodoval. Píše se tedy teze nebo these (ale ne theze), báze nebo base (ale ne base), vízum nebo visum (ale ne vízum, ani visum) atd.

 

Tato stránka WWW je 30