Pojmenování a slovo, slovo a jeho význam

 

Základní jednotkou slovní zásoby je slovo.

Slovní zásobu zkoumá vědní disciplina – lexikologie.

Slova ve slovní zásobě lze rozdělit na:

*  slova jádrová – tvoří jádro slovní zásoby

*  slova periferní – na okraji slovní zásoby (jsou málo používaná)

 

Souhrn slov, které používá konkrétní uživatel se nazývá individuální slovní zásoba.

Dělí se na:

*  aktivní slovní zásobu (5 – 8 tisíc slov)

*  pasivní slovní zásoba (jedinec je zná , ale nepoužívá je – asi 40 tisíc slov)

 

Slova pojmenovávají nějakou skutečnost.

Mohou být:

*  jednoslovná

*  víceslovná – sousloví

                       * odborný název (termín) – vrabec polní, vodní pólo, kyselina chlorovodíková

                       * frazeologické spojení (frazém) – ustálené metaforické a expresivní spojení slov

                                                     * nevětné – získává svůj mluvnický tvar ve větě

                                                             př.: dopadnout bledě – Petr dopadl včera bledě.

                                                         * větné – mají podobu věty - pořekadla, rčení, pranostiky, přísloví

                                                             př.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

 

Skutečnost lze pojmenovat různým způsobem:

*  přímé pojmenování – dům, uhlí, pták, …

*  nepřímé pojmenování (obrazné) – užiji jiné než přímé pojmenování – vítr pláče, brzdy kvílí, …

*  pojmenování přirovnáním – pomocí slov jako, co, než, … - nese se jako páv

*  pojmenování opisem (perifráze) – maloval čerta na zeď = strašil

*  slova příležitostná (okazionalismy) – vytvořená jen pro určitou příležitost, nejvíce v poezii – hrdobec 

     (J. Neruda), čas kostižerný (V. Holan)

 

Z hlediska počtu významů, které slovo může nést, se rozlišují slova:

*  jednoznačná – pouze jeden význam

*  mnohoznačná – více významů

 

Mnohoznačnost – polysémie

          Slovo má vedle svého základního významu i významy druhotné

př.: hřeben – předmět na česání – základní význam; - horský hřeben, kohoutí hřeben, střešní hřeben – druhotný význam

 

Homonymie – souzvučnost

          Slova znějí stejně, ale mají odlišný význam

                   př.: kolej (stopa) – kolej (ubytovna), raketa (létající stroj) – raketa (tenisová), …

          nepravá homonyma – shodují se pouze v podobě psané, nebo pouze v podobě zvukové

                       * homofony – shodují se zvukově – led [let] – let

                       * homografy – shodují se graficky – panický od panika – panický od panic

 

Ze slovní zásoby lze vyčlenit slova do dalších dvou skupin, kde se slova seskupují na základě:

*  synonymie - synonyma

* slova souzvučná – různá forma (slova), ale stejný nebo podobný význam

př.: automobil – vozidlo – dopravní prostředek

* rozlišují se s.

* úplná – synonymní slova mají zcela stejný význam, lze je mezi sebou kdykoliv zaměnit

př.: hezký – pěkný, zeměpis – geografie, dějepis – historie

* částečná - synonymní slova mají téměř stejný význam, liší se např,:

          významovým rozdílem – zubní kaz – vada řeči

          citovým zabarvením – stále kouřit – hulit trávu

          stylistickým užitím – malý krajíc – skýva chleba

          intenzitou výrazu – donekonečna volat – ječet jako viktorka

*  antonymie – antonyma

* opozita – slova opačného významu, slova protikladná

         - označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností

př.: malý x velký, chytrý x hloupý, …

         - některé členy antonymních dvojic se zcela vylučují

př.: rub x líc, …

         - v některých případech můžeme hovořit i tzv. antonymní skupině; má svůj střední člen

př.: bílý x šedý x černý