Komplexní jazykový rozbor

 

Převzato z publikace:

Čechová, M., a kol.: Komplexní jazykové rozbory. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1996

 

Tygr jenom ležel a nikoho si nevšímal. Díval se přes mříže a přes lidi na oblo­hu a na slunce, v noci na měsíc a na hvězdy a vzpomínal, jaké to bylo, když byl ještě maličký. Na džungli, na hustou trávu, na maminku tygřici, na svobodu. A měl při tom veliké, převeliké oči. To proto, že mu bylo smutno.

(A. Mikulka, O smutném tygrovi)

 

I . Rozbor komunikační situace a výstavby textu

1.                  Co celkově autor vyjadřuje v tomto úryvku (začátku) vyprávění o tygrovi v zoologické zahradě? Pojmenujte to vlastním autorovým výrazem. (Vyja­dřuje smutek šelmy v zajetí.) Proč asi je o tom řeč až v závěru úryvku, nikoli hned na začátku? (Aby k tomu došli i čtenáři sami na základě tygrova chová­ní.) Uveďte podrobněji, v čem se tygrův „smutek" projevuje. (Jenom leží, nikoho si nevšímá, nedívá se na lidi, vzpomíná na mládí a na svobodu a má velmi veliké oči.) Zvětšují se při smutku oči? (Snad slzami, ovšem tygři nepláčou. Snad to má být připodobnění tygrova chování lidskému, viz níže; přitom nemusí vadit, že jev připisovaný zvířeti neodpovídá skutečnosti – není to referát o zoologické zahradě, nýbrž umělecký text, který pracuje i s fikce­mi /výmysly/ různého druhu.)

2.                  Je situace tygrova zachycena jen zvnějšku, z hlediska pozorovatele, anebo také „zvnitřku", jakoby z hlediska prožitků zvířecího hrdiny příběhu? (právě také zvnitřku) Podle čeho tak soudíme? (Autor-vypravěč říká, že tygr vzpo­mínal na dobu svého mládí, které strávil na svobodě.) Myslíte, že zvířata vzpomínají na minulost? (Ne, mají ovšem paměť, v níž se ukládá něco z je­jich zážitků a utváří se jejich „zkušenost", avšak takovým slovům jako záži­tek, zkušenost tu nemusíme přikládat zcela stejný význam, jako když mluví­me o lidech.)

3.                  Jak říkáme způsobu slovesného podání, při němž se zvířatům (popř. i neži­vým předmětům) připisují vlastnosti lidí? (personifikace, zosobnění) Pracuje se v literatuře s personifikací často? (velmi často) Jeden známý literární druh je přímo založen na tom, že v něm zvířata vystupují jako lidé. Který je to? (bajka) Sledujte na některé bajce, které lidské vlastnosti a činy se v ní zvířa­tům připisují. Uveďte podrobněji, v čem všem se v našem úryvku projevuje personifikace tygra jakožto hrdiny příběhu. (Kromě toho, že zvířata nevzpo­mínají, dospělý tygr ve skutečnosti necítí již vztah k matce, nezná pojmy „svoboda" ani „zajetí", protože soustava pojmů v mozkové aktivitě zvířete není vypracována.)

4.                  Proč autor takové lidské vlastnosti tygrovi připisuje? (Aby dětskému a třeba i dospělému čtenáři přiblížil život zvířete a vyvolal zájem o jeho osudy.)

 

II. Rozbor syntaktický

1.                  Jakým skladebným útvarem je první větný celek? (souvětím souřadným slučovacím)

2.                  Z kolika větných členů se skládá první věta? Určete je. (Ze tří větných členů; kromě základní skladební dvojice tygr ležel obsahuje věta příslovečné určení míry jenom.) Nahraďte příslovečné určení jinými výrazy podobného význa­mu, (stále, pořád) Určete, jakým skladebným útvarem je druhý větný celek, (souvětím souřad­ným složitým)

3.                  Kolik je v něm souřadně spojených vět? (tři věty)

4.                  Proveďte rozbor první věty. (Základní skladební dvojice je I tygr I se díval, posudek je rozvit několikanásobným příslovečným určením místa přes mříže a přes lidi a několikanásobným předmětem na oblohu a na slunce.)

5.                  Proč k tomuto předmětu nepatří výrazy na měsíc a na hvězdy! (Protože patří do druhé věty; o tom svědčí přítomnost příslovečného určení času v noci.)

6.                  Jaká je druhá věta? Jsou v ní vyjádřeny všechny větné členy? (Je to věta ne­ úplná, není v ní vyjádřena základní skladební dvojice.) Jak by věta zněla, kdyby v ní byly vyjádřeny všechny členy? (V noci se tygr díval na měsíc a na hvězdy.)

7.                  Určete přísudek třetí souřadně připojené věty. (vzpomínal)

8.                  Co je závislé na tomto přísudku? (Vedlejší předmětná věta jaké to bylo a čtyř­násobný předmět, který je dodatečně připojen po tečce. Čtyřnásobný před­mět je osamostatněný větný člen.)

9.                  Na čem je závislá vedlejší věta když byl ještě maličký a jaká je to věta? (Je závislá na předcházející větě předmětné a je to věta příslovečná časová.)

10.             Z kolika vět se tedy celkem toto souvětí skládá? (z pěti vět: tří hlavních a dvou vedlejších)

11.             Charakterizujte celkově další větu: A měl při tom veliké, převeliké oči. (jednoduchá věta dvojčlenná)

12.             Který větný člen v ní není přímo vyjádřen? (podmět tygr)

13.             Které větné členy jsou naopak vyjádřeny více než jedním slovem? Odůvod­něte, proč více slov tvoří jeden větný člen. (při tom - příslovečné určení času; předložka jako slovo gramatické není větným členem; veliké, převeliké - pří­vlastek; opakování téhož slova netvoří několikanásobný člen)

14.             Jakou funkci má toto opakování a čím je tato funkce zesílena? (Vyjadřuje velkou míru vlastnosti, což je zesíleno slovotvorně, předponou u opakujícího se slova.)

15.             Poslední větný celek je osamostatněná věta vedlejší. Spojte ji s předcházejí­cím větným celkem v jedno souvětí a určete, o jakou vedlejší větu jde. (A měl při tom veliké, převeliké oči, protože mu bylo smutno - vedlejší věta příslo­večná příčinná)

 

III. Rozbor lexikální a slovotvorný

1.                  Která slova cizího původu jsou v této ukázce? (tygr a od něho odvozené jmé­no pro tygří samici /jméno přechýlené/ tygřice a džungle) Které rysy cizosti mají tato slova? Podle čeho poznáte, že jde o slova cizí? (v tygr g jako samo­
statná souhláska, v džungle spojení jako znělý protějšek kca kromě toho ještě g - srov. džin, džem, džez - bagr, guma, rogalo, ryngle)

2.                  Uveďte dvojice názvů a) zvířat, b) lidí označujících mužské a ženské pohlaví (u zvířat samce a samici, u lidí muže a ženu), (a) lev - lvice, slon - slonice, páv-pávice, holub - holubice, orel - orlice, kos - kosice; b) občan - občan­ka, žák - žákyně I žačka, posel - poslice, lékař - lékařka, lovec - lovkyně, učeň - učnice I učenka) Ve všech uvedených příkladech bylo vždy jméno žen­ského pohlaví odvozené, jen zřídka je tomu naopak, např. husa —> houser, koza —> kozel, srna —> srnec. Které takové dvojice jsou tvořeny slovy s růz­nými kořeny? (např. hřebec - klisna I kobyla, býk - kráva, beran - ovce)

3.                  V jakém významu je tu užito slovo obloha! (nebe, nebeská klenba) Který jiný význam má toto slovo? (slangově obložení, např. hovězí maso s oblo­hou) Jak je toto slovo utvořeno? (Viz kořen loh/lož, který je vázaný v předpo­nových slovesech obložit, naložit, uložit atd. a v dějových jménech s nimi souvisících obloha, příloha, úloha, výloha atd., předponou ob- a přeřazením k podstatným jménům vzoru žena. V základní podobě leh I lež je tento kořen ve slovesech ležet a lehnout I lehat.)

4.                  Jak je utvořen název svoboda! (ze slovotvorného základu přídavného jména svobodný zařazením k podstatným jménům vzoru žena) Kterým jiným slo­vem můžeme vyjádřit týž význam? (volnost k volný, srov. heslo Francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství)

5.                  Jak je odvozeno příslovce smutno! (od přídavného jména smutný slovnědruhovou příponou -o, srov. široký - široko, daleký - daleko, horký - horko) Které jiné příslovce z téhož základu znáte? (smutně se slovnědruhovou pří­ponou -ě) Jaký je významový rozdíl mezi obojím tvořením? (Příslovce smut­ně určuje různá slovesa jako příslovce způsobu: dívat se smutně, vypadat smutně, kdežto smutno vyjadřuje stav a bývá v neosobních větách jako:y'č mi smutno, bývalo jí smutno.)

6.                  Jak zní dokonavé protějšky k nedokonavým slovesům všímat si a vzpomí­nat (si)! (všimnout si, vzpomenout /si/) Znázorněte stavbu obou vidových dvojic.

vším - a - l si; podobně všim - nou - t si

koncovka - l

přípona (kmenotv.) - a

kořen - vším

vz-po-mín-a-t si; podobně vz-po-men-ou-t (si)

                                                                                              koncovka - t

                                                                                              přípona (kmenotv.) - a

                                                                                              kořen - mín

                                                                                              předpona - po

                                                                                              předpona - vz

Zvratné si je původně zvratné zájmeno ve 3. p.

Vedle všímat si I všimnout si máme také podobu se zvratným se (od pův. 4. p.): všímat se I všimnout se (SSČ uvádí jen podoby všimnout si a všímat si). Slovotvorný základ vším- je dnes neprůhledný, pův. šlo o spojení v uši jímati. Dokonavé sloveso je tu přitvořeno k nedokonavému. Nedok. vzpomí­nat (si) je naopak přitvořeno k dok. vzpomenout (si): základní podoba kořene je tedy -men-, zdloužená -min- je v mínit (umínit si, zmínit se) a ve spojení s předponou po- též v nedok. napomínat, připomínat, vzpomínat, zapomínat; oslabenou podobu kořene -mn- máme pak v druhotvarech vzpomněl, zapo­mněl (vedle pravidelných vzpomenul, zapomenul) a zapomnění (vedle zapo­menutí) a v slovech pomnít, pomník, pomněnka, domnívat se, domnělý, do­mněnka. Základ rozšířený o -/- je v slovech paměť, památka.

 

IV. Rozbor slovnědruhový a tvaroslovný

1.                  Určete slovní druhy těchto slov v textu: jenom, nikoho, přes, jaké, když, ještě, ři, proto, mu, že, smutno, (nikoho, jaké, mu - zájmena, jenom, ještě, proto, smutno — příslovce, při, přes — předložky, když, že — spojky)

2.                  Určete druhy zájmen nikoho, jaké, mu. (nikoho - záporné, jaké - vztažné, mu — osobní) K tvarům nikoho a mu uveďte tvary 1. pádu. (nikdo, on)

3.                  Určete u tvaru slovesa ležel v textu osobu, číslo, způsob, u způsobu oznamo­vacího také čas, dále slovesný rod, vid, třídu a vzor. (3. os., Č. j., oznamovací způsob, čas minulý, rod činný, vid nedokonavý, IV. třída, vzor trpí)

4.                  Vyhledejte tvary sloves zvratných. (nevšímal si, díval se) Určete mluvnické kategorie a vzor u slova lidi. (4. p. č. mn., rod muž. živ., vzor kost; rozdíl je jenom v 1. a 5. p. č. mn.: lidé-kosti, lidí- kostí, lidem - kostem, lidi - kosti, o lidech - kostech, lidmi - kostmi) Který nespisovný tvar se užívá v 1. a 5. p. mn. č.? (Lidi - tento tvar proniká do spisovné hovorové češtiny.)

5.                  Jak se skloňuje podstatné jméno noci (V některých pádech podle vzoru kost, v jiných podle vzoru píseň - v 3., 6. a 7. p. mn. č. jsou jen tvary podle vzoru píseň: nocím, o nocích, nocemi.)

6.                  Spojení maličký tygr převeďte do množného čísla, (maličcí tygři) Místo ma­ličký užijte přídavná jména bengálský, africký, (bengdlští, afričtí)

7.                  Uveďte tvar 2. p. mn. č. podstatného jména tráva, (trav - samohláska se tu krátí) Vyhledejte v Pravidlech českého pravopisu poučení o krácení samo­hlásky v jiných tvarech tohoto slova. (Samohláska dlouhá i krátká může být v tvarech 3., 6. a 7. p. č. mn.)

8.                  Určete rod a skloňování podstatného jména oko, oči. (V j. č. rod střední, v mn. č. rod ženský, skloňování je zvláštní, jde o zbytek tvarů bývalého dvojného čísla: oči, očí, očím, oči, očích, očima.) Takovéto zvláštní skloňo­vání má ještě také jméno druhého důležitého smyslového orgánu: ucho, uši.

 

V. Rozbor zvukové a grafické stránky

1.                  Přečtěte pečlivě nahlas celý text a věnujte pozornost především těmto jevům:

a.      slovům obsahujícím dlouhé í;

b.      kladení přízvuku na vlastní slabičné předložky na a přes. Jak se vysloví v dané souvislosti předložka pres? (se znělým [z] na konci)

 

VI. Rozbor stylistický

1.                  Co ve čtenáři vyvolává tento úryvek vyprávění o životě tygra v zajetí? (Sou­cit se zvířetem zbaveným volnosti, a proto navozuje smutnou náladu.) Volí autor pro vyvolání takového účinu slova citově, expresivně zabarvená? (S jednou výjimkou nikoli.) Která je to výjimka? (výraz převeliký ve spojení veliké, převeliké oči)

2.                  Sledujte, jakými prostředky autor potřebného vyznění textu dosahuje. Jed­ním z nich je kontrast mezi chováním tygrů na svobodě a chováním našeho tygra v zajetí. V čem se tento kontrast projevuje? (Tygr je od přírody silný, rychlý a mrštný, avšak zde jen leží, dívá se do daleka, vzpomíná a /jakoby/ pláče.) Čím je tu ještě tygrova nehybnost, jeho utkvění zdůrazněno? (Obšír­ným vypočítáváním všeho, na co se zvíře dívalo a na co vzpomínalo.) Jak je tato obšírnost podání vyjádřena syntakticky? (Mnohonásobným využitím souřadně připojených výrazů tvořících několikanásobné větné členy. Přečtě­te je jednotlivě.)

3.                  Takový způsob vyjádření vede čtenáře k volbě určitého tempa čtení. Má být úryvek čten rychle, nebo naopak zvolna? (zvolna) Zkuste přečíst nahlas tento text neobyčejně rychle a posuďte, zda takový způsob odpovídá jeho obsahu a náladě, kterou má četba vyvolat. (Rychlý přednes by byl přímo v rozporu s obsahem textu.)

 

 

 

Tato stránka WWW je 29