Charakteristika

 

Podstatnou složkou charakteristiky je hodnotící pojmenování vlast­ností posuzované osoby nebo zvířete.

Charakterizovat lze také kra­jinu, lidské jednání apod.

Tak vypadá charakteristika přímá.

Jestliže hodnocení dokládáme krátkým vypravováním, úvahou, zamyšlením nad jistým jevem (vlastností), pak se jedná o charak­teristiku nepřímou.

Setkáváme se s ní převážně v umělecké literatuře, ale také v ně­kterých textech publicistických, memoárových aj.

Často se nepří­má charakteristika soustřeďuje jen na některé vlastnosti, zdůraz­ňuje je a vyvolává u čtenáře citovou odezvu, působí emocionálně.

Musíme dbát, aby nevznikla charakteristika jednostranná.

Zkreslila by nejen hodnotu dané osoby, ale působila by nevěrohod­ně.

Člověk je osobnost složitá, reaguje často nečekaně a protichůdně, vyvíjí se, mění své názory, získává zkušenosti apod.

 

Postup při charakteristice osoby

Sledujeme následující povahové rysy:

1. Temperament

Ø      Jak osoba reaguje na dané podněty: je klidná, uvážlivá, přemýšli­vá, nebo naopak vznětlivá, zbrklá apod.?

2. Vztah  k lidem

Ø      Je posuzovaný člověk srdečný, ochotný, obětavý, dovede naslouchat, pomáhat?

Ø      Je upřímný, přátelský, chápavý, snášenlivý, nebo právě naopak škodolibý, nesnášenlivý, hádavý, podezíravý?

Ø      Je zdvořilý, taktní, slušný, nebo hrubý, nevychovaný?

3. Vztah  k  sobě

Ø      Je skromný, nenáročný, vyrovnaný, prostý, zdravě ctižádostivý, nebo pyšný, povýšený, domýšlivý, nedůtklivý, ješitný?

Ø      Je nesmělý, ostýchavý, nejistý, trpí pocitem méněcennosti?

Ø      Je kritický i sebekritický, dovede přiznat omyl, dovede se omlu­vit, nebo naopak nepřizná chybu či vinu, je umíněný, tvrdohlavý, vztahovačný?

Ø      Je čistotný, upravený, nebo svůj zevnějšek zanedbává?

4. Zájmy  a  schopnosti

Ø      O co se sledovaná osoba zajímá? O sport? Umění? Domácí práce? Přírodní vědy? Cizí jazyky? Hudbu? Má další zájmy?

Ø      Jsou její zájmy trvalé a hluboké, nebo povrchní, často měněné? Je to člověk plný elánu, dovede strhnout ostatní, je iniciativní a nad­šený?

Ø      Nebo se nechává vést, je málo samostatný?

Ø      Jak prospívá ve škole? Jaké má výsledky v zaměstnání? Pracu­je samostatně, tvořivě, má organizační schopnosti? Musí být ve­den, kontrolován, potřebuje radu nebo pochvalu? V čem vyniká nad ostatními? V čem ostatním nestačí?

5. Vztah  k práci  a  povinnostem

Ø      Je pilný, důsledný, snaživý, trpělivý, soustředěný na dílo, nebo na­opak líný, nesoustavný, netrpělivý, nepořádný...?

6. Další  vlastnosti

Ø      Je pesimista, optimista? Je mrzout, škarohlíd, nebo člověk nadše­ný, odvážný, neohrožený, plný elánu?

Ø      Je věřící, nevěřící, pochybující?

Ø      Je schopen nést důsledky svých rozhodnutí?

Ø      Věčně si stěžuje, svádí chyby na jiné...?

7.  Jaké  vlivy  mohou  spoluutvářet  charakter člověka?

Ø      Zrada blízké osoby, úmrtí v rodině, ztráta zdraví, nervová labilita, neradostné dětství, ohrožená existence, nedokončené vzdělání, ne­správná volba povolání, vliv přátel, vliv rodiny, strach a úzkost v jakékoliv podobě apod.

Ø      Vliv prostředí městského - kulturního, ale také rušného, a na­opak vliv prostředí venkovského, život uprostřed přírody, život v sa­motě.

 

Jazyk charakteristiky

Ø      Vzhledem k tomu, že charakteristika je hodnocením vlastností, pře­vládne užití jmen — podstatných i přídavných.

Ø      Můžeme charakte­rizovat přímo:

o       Bratr je vždy veselý, babička je pořád ustaraná, maminka je peč­livá.

Ø      Můžeme charakterizovat nepřímo:

o       Nikdy jsem ho neviděla plakat, má pro strach uděláno, z ničeho si nic nedělá...

Ø      Velmi často se v charakteristice uplatňují slova citově zabarve­ná:

o       byl to člověk bodrý, ona byla takový maminčin uplakánek, po­řád jen šaškoval.

Ø      Ve větách se vyskytují několikanásobné větné členy, používáme synonym, abychom určitou vlastnost ještě zdůraznili; nebo jindy jsou vhodnější antonyma - protiklady, které mohou charakteristi­ku dramatizovat.

Ø      Ze syntaktického hlediska se dává přednost vedlejším větám před větnými členy:

o       Stal se mrzutým, protože ho trápil revmatismus.

o       Uměl rozdávat radost, protože - sám šťasten - chtěl vidět kolem sebe lidi šťastné. Nikdy nechtěl, aby ho někdo litoval.

 

Kompozice charakteristiky

Ø      Vycházíme z popisu, který zvolna přechází v charakteristiku.

Ø      Např. spojujeme povahu člověka s jeho zájmy, s jeho rodinným zázemím, všímáme si prostředí, v němž žije, vztahů k lidem - všechny poznatky zvolna ukládáme do jednotícího celkového pohledu.

Ø      Cha­rakteristika nepostrádá hodnocení, ale nemá být soudem.

Ø      Může být dovršena zamyšlením, úvahou.

 

Tato stránka WWW je 27