Vývoj českého jazyka

 

Praslovanština

         Byla společným jazykem všech Slovanů zřejmě v období 2000 př. n. l. až do 6. stol. n. l.

         Znaky praslovanštiny:

*  jery – krátké samohlásky ъ, ь (měkký a tvrdý jer) vyslovující se jako [u] resp. [i]

*  nosovky – nosové samohlásky e, o

*  duál – dvojné číslo ve skloňování a časování

*  7 pádů

*  vid

*  aorist a imperfektum – dva typy jednoduchého minulého času

Z praslovanštiny se začala vydělovat různá nářečí – zárodky dnešních spisovných slovanských jazyků

Staroslověnština

         Nejstarší doložený slovanský spisovný jazyk.

Na Velkou Moravu byl přinesen soluňskými bratry (podle města Soluň – slovanský název, dnes Thessaloniki na pobřeží Egejského moře v Řecku) Konstantinem (Cyrilem) a Metodějem.

Psaná podoba se brzy rozšířila z Velké Moravy do všech současných okolních slovanských států.

Měla dvě podoby písma:

Konstantin – vytvořil hlaholici (původní překlady nejstarších stsl. památek) z malých písmen řecké abecedy

žáci Konstantina a Metoděje – vytvořili cyrilici z velkých písmen řecké abecedy a ze speciálních slovanských grafémů

- stala se základem azbuky, tu užívají dodnes Rusové, Bělorusové, Makedonci, Bulhaři, Srbové

Čeština

         Západoslovanský jazyk.

         Mluví jím asi 10 mil. lidí v ČR a asi další 2 mil. v zahraničí (vystěhovalectví, emigrace).

         Poprvé se čeština začala objevovat ve formě ojedinělých slov (bohemika) ve formě vpisků (glosy)

         Pravopis:

*  p. primitivní – české hlásky chybějící v latině se označují písmeny pro hlásky zvukově nejbližší

*  p. spřežkový – hlásky, které měla čeština oproti latině navíc se označují spojením dvou i více latinských písmen

př.: prziyal – přijal, czislo – číslo

*  p. diakritický – spřežky jsou nahrazeny písmeny s diakritickými (rozlišovacími) znaménky – tzv. nabodeníčka: dlouhé jako čárka (délka samohlásek), krátké jako tečka (dnes háček)

*  p. bratrský – zaveden háček nad souhláskami (š je stále jako spřežka); hláska j se píše jako g; í se píše písmenem j; dvojhlásky aj, ej, ou se píší ay, ey, au; v se píše jako w; u na začátku slova jako v; po c, z, s, a ve spojce i se píše y - cyzý

*  analogická úprava – zavedl J. Dobrovský, platí dodnes

     - po s, z se píše i nebo analogicky y (psi – páni,   psy – pány)