Příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce

 

PŘÍSLOVCE (ADVERBIA)

* vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupeň vlastnosti nebo míru předmětu

* jde o neohebný plnovýznamový slovní druh

* ve větě plní nejčastěji roli příslovečného určení

* podle povahy okolnosti (významu) rozlišujeme příslovce:

    1    místa - kde?, odkud?, kudy?, kam?, např. dole, shora, lesem

    1    času - kdy?, odkdy?, jak dlouho?, jak často?, např. včera, dlouho, tehdy

    1    způsobu - jak?, jakým způsobem?, např. zřetelně, takto, pěšky

* podskupina příslovcí:

    1    míry - do jaké míry?, např. velmi, příliš, mnoho, docela

    1    příčiny - proč?, z jaké příčiny?, např. právem, náhodou, proto

* většinu příslovcí lze stupňovat (podobně jako přídavná jména):

    1    2. stupeň pomocí přípon -eji/-ěji (např. kratčeji, nověji) nebo -e (blíže/blíž)

    1    3. stupeň pomocí předpony nej- (např. nejkrotčeji, nejblíž)

 

PŘEDLOŽKY (PREPOZICE) 

* vyjadřují ve větě vztah podstatných aj. jmen k ji­ným větným členům

* jde o neohebný, významově nesamostatný slovní druh

* ve větě jsou nejčastěji součástí příslovečného určení, méně často pak přívlast­ku, předmětu nebo doplňku

* podle původu se předložky člení do dvou skupin:

    -    vlastní (primární) jsou neodvozené, např. s, v, z, k, do, od, nad, při, pod, u

    -    nevlastní (sekundární) vznikly z jiných slovních druhů, např. místo, kolem, uprostřed, vlivem

* předložky se pojí s různým počtem pádů:

    -    s jedním pádem (většina) 

                - např. s 2. p. (bez, od, do, u)

                - se 3. p. (k, kvůli, proti)

                - se 4. p. (mimo, pro, přes)

                - s 6. p. (při)

    -    se dvěma pády 

                - např. se 4. a 6. p. (na, v, po, o)

                - se 4. a 7. p. (nad,pod, před, mezi)

    -    se třemi pády 

                - např. za s 2., 4., a 7. p. (např. za noci, za otce, za lesem)

 

SPOJKY (KONJUNKCE) 

* spojují věty nebo větné členy

* jde o neohebný, významově nesamostatný slovní druh

* ve větě nejsou žádným větným členem

* spojky členíme podle významových vztahů, které ve větě vyjadřují, na:

* souřadicí (parataktické) - k vyjádření koordinace mezi členy několikanásobného větného členu či mezi souřadnými větami, a to v poměru:

* slučovacím, např. a, i, ani, hned - hned, jak - tak

* stupňovacím, např. ba, ba i, dokonce i, nejen - ale i

* odporovacím, např. ale, avšak, však, nýbrž, jenže

* vylučovacím, např. nebo, anebo, buď - anebo, či

* vysvětlovacím (příčinném a důvodovém), např. neboť, vždyť, totiž, však

* důsledkovém, např. a proto, a tedy, tudíž, a tak

* podřadicí (hypotaktické) - k vyjádření významové závislosti, podřadnosti
mezi větami či větnými členy, představují vztah

* obsahový, např. že, aby, zda, když

* příčinný, např. protože, poněvadž, jelikož

* účelový, např. aby

* účinkový, např. tak - že, až, takže

* podmínkový, např. jestliže, -li, kdyby

* přípustkový, např. ačkoliv, třebaže, i když

* časový, např. když, jakmile, zatímco

* způsobový, např. tím - že, jako by

* výjimkový, např. leda, ledaže

ČÁSTICE (PARTIKULE) 

* uvozují samostatné věty a dodávají jim různé význa­mové a citové odstíny

* jde o neohebný, významově nesamostatný slovní druh

* nejsou žádnými větnými členy

* z hlediska funkcí lze částice rozdělit do několika skupin:

< výzvové (prací, tázací apod.), např. až, kéž, nechť, což, zdalipak

< hodnotící vyjadřují, zda mluvčí text přijímá, nebo odmítá, např. ano, ne, zajisté, bůhsuď

< emocionální (citové) vyjadřují citový vztah (překvapení, politování) mluvčího k textu, např. bohužel, chraňbůh, konečně

* úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy, např. spojky, nespojují-li věty (Ale to jsou k nám hosti! Že mu to dovolíš!)

 

CITOSLOVCE (INTERJEKCE) 

* napodobují různé zvuky, vyjadřují nálady, city nebo vůli mluvčího

* jde o neohebný, významově nesamostatný slovní druh

* nejsou žádným větným členem

* podle funkce se také citoslovce člení:

4 zvukomalebná (onomatopoická, objektivní) napodobují lidské nebo zvířecí zvuky, zvuky neživých předmětů apod., např. haha, haf, bum

4 pocitová (subjektivní) vyjadřují vnitřní stavy, pocity, hodnocení, např. brr, fuj, hurá, tralala, krucinálfagot

4 kontaktová (vybízecí) slouží k získání pozornosti, udržování kontaktu, např. hej puťapuťa, ahoj, hajej dadej

* citoslovce někdy zastupují jiné větné členy, např. přísudek (Vrabec frnk na nejbližší strom.) či podmět (Hlasité haló se neslo údolím.)